Svět.Savců.

Inteligence savců

 Za nejinteligentnější zvířata jsou považovány velryby, delfíni a šimpanzi. Lze však vůbec inteligenci nejen těchto, ale i dalších druhů savců posuzovat podle lidských měřítek?

Inteligenci je možno definovat jako schopnost využívat rozumu a zkušeností k řešení nejrůznějších situací. Na rozdíl od instinktů je inteligence založena převážně na získaných, nikoliv vrozených způsobech chování.

MOZEK SAVCŮ- Mozek savců je ve srovnání s ostatními živočichy komplexní. Na rozdíl od lidského mozku zpracovává mozek ostatních savců převážně informace zprostředkované smysly, než aby byl zaměstnán vyvíjením vlastních myšlenek. Podobnou inteligencí jako lidský mozek jsou nadány jen mozky nejvyspělejších primátů a kytovců.

Velký mozek ještě nemusí zákonitě znamenat vysokou inteligenci . Mnohem důležitější je zejména poměr hmotnosti mozku k celkové tělesné hmotnosti. Největší mozek ze všech živočichů má vorvaň - váží až devět kilogramů. Relativně největší mozek v poměru k hmotnosti těla má člověk, následován delfíny.

Mozková tkáň spotřebuje více energie než tkáň svalová, neboť musí neustále zaznamenávat, vyhodnocovat a ukládat do paměti impulzy a vjemy přinášené nervovými vlákny. Ačkoliv hmotnost mozku je jen zlomkem celkové tělesné hmotnosti  - u některých savců i jedna pětisetina - připadá na tento orgán plná jedna čtvrtina průměrné denní spotřeby energie. Pro mnoho savců jsou dlouhé, rychlé nohy nebo velká síla svalů z hlediska přežití mnohem důležitější než dokonalý mozek.

Za nejdokonalejší mozek v říši savců ( s výjimkou člověka ) je považován mozek delfínů a velryb. Některé druhy kytovců spolu například komunikují vlastní ,,řečí´´.

INSTINKT, NEBO INTELIGENCE?- Obecně platí, že to, co dnes u savců nazýváme inteligentním chováním, se vyvinulo postupně během vývoje. Zvířata pak často jednají bezděčně, podle modelu chování zakódovaného v genech. Typickým příkladem instinktivního jednání je zimní spánek.

Instinkt, jehož smyslem je zachování druhu, donutí například samici lišky polární, aby se v nepříznivých podmínkách starala o mláďata své sestry nebo jiné samice namísto toho, aby přivedla na svět svá vlastní, která by měla jen malou šanci na přežití.

Rovněž veverka, která si na podzim shromažďuje a ukrývá oříšky jako zásoby na zimu, nemá zřejmě nejmenší tušení o příčinách a smyslu svého počínání. Její chování je instinktivní a podnět k němu je dán změnou poměru světelného dne a noci a teploty v daném ročním období.

Někteří savci, například pakoně ( ale i řada dalších kopytníků ), reagují na pravidelné změny místních podmínek hromadným stěhováním. Zdá se, že tažný pud se během mnoha generací zapsal do genetické informace zvířat.

SCHOPNOST UČIT SE- Psi se mohou  naučit plnit nejrůznější složité úkoly, při jejichž řešení je třeba uplatnit jistý úsudek. Psa lze vycvičit jako hlídače nebo jako pomocníka vodícího slepce. Takový pes musí i na velice živé ulici neustále sledovat provoz aut i ostatní chodce a průběžně reagovat na mnoho nenadálých situací, aby mohl bezpečně vodit svého slepého pána.

Několik šimpanzů, goril i jeden orangutan se v zajetí částečně naučili znakovou řeč, kterou byli na určité úrovni schopni komunikovat s lidmi. Někteří z těchto lidoopů si osvojili překvapivě široký repertoár výrazů: jeden šimpanz se naučil používat 130, jistá gorila údajně dokonce 600 znaků. Gorily i šimpanzi se učili pojmenovat znakovou řečí i takové předměty, pro které je lidé žádné znaky neučili. Byli schopni tvořit krátké věty a ,,bavit se´´ se svými ošetřovateli. Někteří šimpanzi se dokonce naučili poznávat některé psané znaky a ve zjednodušené podobě je sami používat.

Delfíní chování v zajetí se jeví jako obzvláště učenliví tvorové. Když jsou cvičeni od mládí, dokáží si snadno osvojit celou řadu i poměrně náročných kousků, při nichž je mimo jiné nutná i spolupráce s ostatními členy skupiny - například na povel trenéra najednou naráz vyskočit z vody.

ZÁKLADNÍ INFORMACE

TESTY INTELIGENCE- Nejjednodušším testem inteligence savců je stupeň jejich pochopení příčiny a důsledku. Když se krysa držená v kleci naučí zmáčknout jedno určité tlačítko, aby dostala potravu, nabídneme jí několik tlačítek s různou funkcí, abychom zjistili, kolik informací její mozek pojme a jak rychle je získaných informací schopem využít.

První testy inteligence lidoopů byly prováděny již v roce 1912. Ve většině případů šlo v různých obměnách o následující schéme: opici byl ukázán podnos se třemi předměty. Vždy pod stejným předmětem se nacházela potrava, kterou si zvíře mohlo vzít. To si pokusná zvířata zapamatovala velice rychle. V další etapě byla potrava umisťována pod libovolný předmět, přičemž na určitém místě byl ještě čtvrtý předmět, který sloužil jako nápověda a měl stejný tvar jako ten, pod kterým se práve nacházela potrava.

Jiný, o něco náročnější test spočíval v tom, že potrava byla umístěna mimo dosah zvířete, které si k jejímu dosažení mělo pomoci prostřednictvím různých pomůcek a nástrojů, například postavením několika bedniček na sebe nebo sražením potravy dlouhou tyčí. Při těchto pokusech se zjistilo, že stupeň inteligence je i v rámci jednoho druhu značně rozdílný. Některá zvířata našla řešení snadno a rychle, jiná jen napodobovala , co viděla u jiných, a mnoha dalších si s daným problémem nedokázalo poradit vůbec. Mnoho zoologů dodnes tvrdí, že zvířata včetně lidoopů nedokážou pochopit podstatu problému a že jen předvádějí nacvičené chování nebo napodobují, co vidí u lidí nebo jiných příslušníků svého druhu. Některá zvířata však projevují zcela jasné známky inteligence, neboť někdy jim stačí jen jednou ukázat dosti komplikovaný postup řešení problémů, aby si ho zapamatovala a naučila se ho napodobit.

Primáti a zejména lidoopi jsou na rozdíl od ostatních savců nadáni schopností naučit se časem řešit některé situace mnohem lépe.