Svět.Savců.

Jak savci vidí

Schopnost vidět nejvíce ovlivňuje naše vnímání světa. Vidí ale všichni savci tak jako my a je pro každý druh živočichů vidění tak důležité jako pro nás?

Všechna zvířata potřebují k vidění světlo. Věci kolem nás buď pohlcují světlo, nebo vysílají elektromagnetické vlny. Naše oči tyto vlny, které jsou následně v mozku skládány v obraz, zaznamenávají . To je podstatou procesu, který označujeme jako ,,vidění´´ .

JAK FUNGUJE OKO- Stavba oka má u všech savců stejné základní schéma, a funguje tedy i na stejném principu. Vpředu je ,,průhledné okno´´ tj. rohovka - cornea. Ta propouští světlo do oka, v němž se světelné paprsky ohýbají a lámou a dopadají na určené místo.

Za rohovkou je barevná duhovka - iris se štěrbinou - zornicí ve středu. Velikost zornice se mění podle síly světla.  Následuje čočka, která vede světelné paprsky na citlivou svrchní plochu očního pozadí - retinu čili sítnici. Čočka je odpovědná za správný lom světla a je ovládána zvláštními svaly, které se smršťují nebo natahují, a tak umožňují zaostření na sledovaný předmět. Sítnice se skládá z hustě vedle sebe ležících, na světlo citlivých buněk, které jsou očními nervy spojeny s mozkovým centrem.

Světločivné buňky obdrží ze světelných paprsků zrcadlově obrácený obraz, ten pak přenáší očním nervem do mozku. Mozek třídí a upravuje tyto informace, a tak se postupně tvoří obraz  toho, co se odehrává před očima. Je to opravdu velký zázrak, že z neúplných a zkreslených informací o okolním světě sestaví náš nervový systém obraz, který nakonec odpovídá skutečnosti.

Mozek se nejprve musí naučit součinnosti s jiným smyslovým vnímáním, což se děje již při prvních pokusech nemluvněte o poznání svého okolí.

MOŽNOSTI VIDĚNÍ V NOCI- Když tvrdíme, že schopnost vidění závisí na intenzitě světla, které dopadá na sítnici, jak je možné, že někteří savci vidí dobře i ve tmě?

Stavba očí u těchto zvířat, která jsou aktivní v noci, je takřka stejná jako u ostatních savců. Rozdíl je ale v tom, že jejich oči jsou větší, více vyklenuté a tím i více citlivé na světlo.

Zvířata aktivní v noci mají také reflexní vrstvu za sítnicí, která odráží dopadající světlo, takže světelné paprsky procházejí stejnou cestou ještě jednou. Tento efekt můžeme zaznamenat, když v noci pozorujeme oči kočky nebo lišky, na které dopadá světlo - oči totiž nápadně světélkují. Ostrost zraku zvířat vybavených komorovýma očima je závislá na hustotě zrakových buněk. Navíc ještě sítnice těchto zvířat v poměru k čípkům obsahuje neobvykle mnoho tyčinek, které citlivost ve tmě zvyšují. To ale také znamená, že se tato zvířata musí chránit před denním světlem. A právě proto se zřítelnice kočky v denním světle zužuje do úzké štěrbiny.

VIDĚNÍ BAREV- Když člověk vidí věci kolem sebe barevně, může je od sebe snadněji rozlišovat. Ale jak naše oči interpretují barvy a jak mohou rozlišovat jednotlivé barvy různá zvířata?

Elektromagnetické vlny, které vydávají jednotlivé objekty, jsou různě dlouhé. Ty delší vnímá naše oko jako červeno - oranžové tóny, krátké jako tóny zelené a modré. Buňky citlivé na světlo, které obsahuje sítnice, se rozlišují podle svého tvaru na dva typy - na tyčinky a čípky. Tyčinky nerozlišují žádné barvy, ale jsou velmi citlivé k vnímání intenzity světla. Čípky naopak podle délky světelných vln vnímají barvy.

Někteří savci, především primáti, mají tři různé typy čípků, jedny jsou citlivé na modré světlo, druhé na zelené a třetí na světlo žlutozelené a červené. Mozek nakonec zpracovává tyto informace do barevného obrazu.

Čípky mohou vnímat vlnovou délku jen při dobrých světelných podmínkách. (Proto se nám v noci všechno zdá být zbarvené došeda.) Ta zvířata, která jsou aktivní především v noci (například kočky), pravděpodobně nerozlišují barvy. Můžeme ale tvrdit, že všichni savci barvy vnímají alespoň v určitém stupni. Například pro ježka je důležitá žlutá barva. Všechny ostatní duhové barvy jsou pro něj stejně tak málo rozeznatelné, jako ultrafialové světlo pro nás.

JAK VIDÍ RŮZNÍ SAVCI- Stavba oka je u všech savců přibližně stejná, ale poloha očí na hlavě určuje, co a kolik toho zvíře vidí.

Úspěšní lovci, šelmy (například kočka), musí svoji kořist přesně zaostřit, aby ji ulovili. Hloubku ostrosti jim umožňuje plastické vidění oběma očima, které jsou umístěny vpředu na hlavě. Takto mohou šelmy přesně určit, kde se nachází kořist nebo cokoli jiného a také, jak daleko jsou ostatní věci.

Zraková ostrost je podmíněna počtem zrakových buněk v sítnici. Nejvíce těchto buněk mají dravci, kteří i na velkou dálku jsou schopni sledovaný předmět dokonale rozeznat, zatímco člověku se jeví jen jako nejasná skvrna.

Lovená zvěř, například králík, myš nebo jelen, má oči posazené po stranách hlavy, což umožňuje široký rozhled na všechny strany. Tím je sice přesné vidění omezeno, ale zvětšuje se tak celkový rozhled. Ve svém okolí tak očima zaznamenají každého možného nepřítele. Například králík má úhel rozhledu 360 stupňů, což znamená, že ve svém okolí může zaznamenat možného nepřítele prakticky z každé strany. Když se díváme dopředu, máme rohled asi 200 stupňů, aniž bychom přitom museli otočit hlavou. Úhel rozhledu kočky je však menší, obsáhne sotva 180 stupňů.

Také u savců, kteří žijí na otevřených prostranstvích, můžeme určit podle polohy očí na hlavě, zda se jedná o lovce nebo o lovenou zvěř. (Všechna zvířata však bez rozdílu musí dokázat snadno přehlédnout buš, aby viděla nepřítele nebo našla kořist.) Lidský zrak a oči většiny primátů jsou umístěny tak, aby zaznamenaly široký vertikální obzor, oči lovné zvěře jsou uzpůsobeny k širokému, avšak více horizontálnímu rozhledu.