Svět.Savců.

Péče o mláďata

 

V rámci neustálého boje o přežití vlastního druhu vynakládají mnozí živočichové značné úsilí na péči o své potomky. Zajišťují jim teplo, potravu i úkryt před nepřáteli.

Množství péče, kterou rodiče věnují svým potomkům, se u různých skupin značně liší. Mnohá mláďata savců zůstávají u matky několik let, zatímco mláďata většiny ryb, plazů a obojživelníků se musí od začátku starat sama o sebe.

POTŘEBY NOVOROZENCŮ- Bezprostřední potřebou každého čerstvě narozeného mládětě je potrava. Pozoruhodný způsob, jak právě vylíhnutým larvičkám zajistit co nejčerstvější potravu, vyvinuly kutilky. Ty loví saranče a každou z nich omráčí žihadlem a zatáhnou do hnízda. Tam na omráčenou, ale živou saranči nakladou vajíčko, takže larvička po vylíhnutí nalezne bohatý zdroj potravy.

Také kopytníci se rodí již značně vyvinutí a okamžitě se dovedou samostatně pohybovat. Matky však svá čerstvě narozená mláďata vytrvalým olizováním a čištěním pobízejí k tomu, aby se pokoušela udržet na nohou a nebyla tak snadným terčem útoků četných šelem.

 

OCHRANNÁ KŘÍDLA RODINY- Někteří savci se sdružují do stád, příbuzenských klanů nebo jen do rodin. Mláďata vyrůstající spolu s větším množstvím dospělých a ostatních mláďat se od nich mohou rychleji naučit všechno potřebné pro život (způsoby získávání potravy, obranu před nepřáteli, dorozumívací signály atd. ) než od samotné matky.

U afrických slonů se samicím obvykle rodí jen jedno mládě za čtyři roky. Slůně saje mateřské mléko více než dva roky a po boku matky se ve stádě může zdržovat až dvanáct let. Slonice často vodí několik mláďat různého stáří. Při obraně svých potomků je sloní samice velmi agresivní a útočí kořenem chobotu i svými nebezpečnými kly.

Mnohé druhy opic žijící v tlupách mají takový ,,výchovný systém´´ , kde si matky svá mláďata vzájemně půjčují nebo i berou a starají se o cizí mláďata stejně jako o vlastní. Takovéto opatrovnici zoologové nazývají ,,tetičkami´´. Ostatně je pravda, že v každé opičí tlupě mívá většina mláďat stejného otce.

Složitý rodinný život surikat umožňuje jejich mláďatům přežít i v nehostinných podmínkách pouště Kalahari. Zatímco někteří dospělí stojí na stráži, jiní se starají o mláďata.

STŘETNUTÍ S NEPŘÁTELI- Společné hnízdění v koloniích představuje hlavně větší bezpečí pro mláďata, protože většina nepřátel raději upustí od útoku na tlak početné společenství. Pokud se ke společné obraně zvedne celá křičící kolonie hnízdících racků, klidí se jim z cesty šelmy i člověk.

Pekari páskovaní žijí ve velkých společenstvích tvořených rodinnými skupinami. Každá takováto skupina je obvykle složena z jednoho samce a tří samic s mláďaty. Přiblíží-li se nebezpečí, například v podobě jaguára, snaží se samci upoutat jeho pozornost, zatímco ostatní prchají pryč. Cítí-li velké i malé kočky nebezpečí, přenášejí svá mláďata jedno po druhém na bezpečnější místo tak, že je pevně, ale přitom jemně uchopí za kůži na zátylku. Mláďě při takovémto uchopení strne a nechá se přenést kamkoli. Samice křečka si zase svá mláďata přenáší buď v lícních torbách, nebo v mezeře mezi zuby, která se nazývá diastema.

DŮLEŽITÉ ZNAKY

OBĚTAVÉ MATKY- Svazky mezi matkou a mládětem jsou u savců velice silné a jsou ještě posilovány kojením. Nesmíme si však myslet, že vzorné mateřské péče jsou schopny pouze matky u savců. Samice krokodýla nilského například vyhrabávají v písku na břehu jámu, do níž snesou 30 až 70 vajec, překryjí je tlejícími rostlinami a po tři měsíce střeží ve dne v noci. Od hnízda se nevzdalují ani kvůli nasycení.

Chystají- li se malí krokodýlci vylíhnout, začnou se ozývat kvákavými zvuky. Ty matka zaslechne a svá mláďata vyhrabe. Dokonce pak ve svých strašných čelistech něžně přenáší novorozeňata do vody. Najednou pobere mezi zuby až šest mláďat. I ve vodě ještě tato vzorná matka střeží potomky až do doby, kdy se již dovedou sami o sebe postarat. Navzdory veškeré péči se ale jen málo krokodýlích mláďat dožije pohlavní dospělosti. Loví je totiž celá řada predátorů, například malých šelem.