Svět.Savců.

Umějí zvířata mluvit?

 

Lidé mají sklon pokládat řev lva nebo brebentění šimpanze za jejich ,,řeč´´. Co vlastně tyto zvuky znamenají a používají je zvířata opravdu vědomě k vyjádření svých pocitů?

Zvířata se vzájemně dorozumívají nejrůznějšími způsoby. Některá pomocí vylučovaných pachů, jiná předváděním pestrého zbarvení. Existuje mnoho způsobů předávání informací, nejrychlejší je však bezesporu komunikace prostřednictvím zvuků.

SKUTEČNÁ ŘEČ- Svou podstatou je řeč prostředkem k vyměňování informací. Zatímco jiné způsoby dorozumívání, například značkování teritoria pomocí pachů nebo držení těla na znamení nadřízenosti či podřízenosti, jsou záležitostí instinktu, schopnost vyjadřovat se řečí se nedá získat jinak než na základě učení. Její používání musí být vědomé a nikoliv založené jen na základě instinktu.

Skutečná řeč musí vyjádřit značné množství informací a rozlišovat je podle momentálních okolností.

MLUVÍCÍ ZVÍŘATA- Zvířata vyluzují nesmírně širokou škálu nejrůznějších zvuků, od libozvučného, melodického ptačího zpěvu po hrůzostrašné vlčí vytí, delfíní pískání nebo spokojené kočičí předení. Všechny tyto zvuky svádějí k domněnce, že se jedná o jakýsi druh ,,řeči´´ , kterou se mezi sebou dorozumívají příslušníci stejného druhu. Ve skutečnosti je celá věc mnohem složitější. ,,Překlad´´ jednotlivých zvuků vydávaných zvířaty je však velmi obtížný a uspořádat tyto zvuky do nějakého systému, který by mohl být označen za skutečnou řeč, se ukázalo jako prakticky nemožné.

HLASOVÉ PROJEVY KOČKODANA ZELENÉHO- Africký kočkodan zelený patří k ,,nejupovídanějším´´ zvířatům i mezi opicemi. Tyto opice ovládají tři až čtyři různá ,,slova´´, která používají, aby ostatní členy tlupy upozornily na blížící se nepřátelé.

Když hlídkující kočkodan spatří orla, vyrazí určitý varovný signál. Všechny opice, které do té doby byly na stromech, naráz seskočí, a ty, jež se pohybovaly po zemi, se pospíchají ukrýt. Jiný naprosto odlišný varovný výkřik, který znamená ,,pozor levhart´´, má zase zcela opačný efekt: všichni kočkodani se okamžitě vyšplhají na stromy. Další, opět výrazně odlišné ,,slovo´´ znamená, že v blízkosti byla viděna krajta. Na tento signál zůstanou opice na místě a pozorně se rozhlížejí, aby tohoto pomalu se pohybujícího nepřítele objevily.

Na základě této skutečnosti předpokládáme, že se jedná o zvuky naučené a nikoliv vydávané instinktivně, a to zejména proto, že jednotlivé tlupy používají různá ,,slova´´.

SLOVNÍ ZÁSOBA- Ačkoliv míváme tendenci různým hlasovým projevům zvířat často přisuzovat značně složité významy, je dnes již nadevší pochybnost dokázáno, že většina způsobů dorozumívání mezi zvířaty je naprosto jednoduchá. Téměř vždy se jedná o dva hlavní významy komunikace - buď o přilákání partnera nebo obranu teritoria nebo potravy před nepřáteli. Obsah i forma takových sdělení jsou zvířatům dány dědičně, a tím se odlišují od skutečné řeči. I když každý pes štěká trochu jinak, téměř vždy štěká proto, aby na sebe upoutal pozornost nebo varoval soupeře či vetřelce.

Některá zvířata používají řadu různých zvuků, z nichž každý má svůj význam. Například v pouštích jižní Afriky žijí hmyzožravé šelmičky surikaty. V případě nebezpečí se ozývají dvěma druhy varovných signálů. Jeden z nich znamená, že se nepřítel blíží po zemi, zatímco druhý signalizuje nepřítele, který hrozí ze vzduchu.