Svět.Savců.

Nosorožec tuponosý

 

Řád Čeleď Rod a Druh
Lichokopytníci Nosorožcovití Ceratotherium simum

Nosorožec tuponosý je díky nebezpečně vypadajícím rohům a tvrdé kůži dobře vybaven proti případným útočníkům. Člověku však byl vždy vydán na milost a nemilost, a tak je dnes téměř vyhuben.

Nosorožec tuponosý se od svého blízkého příbuzného nosorožce dvourohého odlišuje výrazně vyšším kohoutkem a širokými hranatými pysky. Touto širokou tlamou ,,kosí´´ traviny na afrických savanách. Staří býci jsou samotáři, ale samice se často pasou a odpočívají v malých skupinkách.

ROZMNOŽOVÁNÍ- Přítomnost říjné samice zjišťuje samec podle pachu moči, kterou samice postřikuje křoví, když prochází územím samce. Nosorožec se pak pokouší samici ve svém vlastním okrsku udržet. Když se mu pokouší uniknout, zahání ji zpátky. Samice, které s sebou vodí ještě nedospělá mláďata, se chovají vůči samci velmi agresivně, protože  by mohl mládě napadnout a těžce mu ublížit. Po dlouhých okolcích samice konečně dovolí samci se přiblížit, ten pak pokládá svoji hlavu samici na záda a vystupuje na ni, až konečně dojde ke styku. Ihned po páření se samice i s mládětem odklidí z území samce. Po období březosti, trvajícím šestnáct měsíců, přivede samice na svět jedno mládě. Tou dobou je předešlé mládě přibližně dva roky staré a ještě stále se drží u matky. Ta je však krátce před porodem odežene. I s novorozenětem se straní ostatních nosorožců, aby náhodou mládě nerozdupali. Samice nosorožce tuponosého poprvé zabřezne v šesti až sedmi letech. Je nepravděpodobné, že další mládě porodí dříve, než uplynou tři až čtyři roky. Pozdější pohlavní dospělost a malý počet mláďat jsou dva důležité důvody, proč stavy nosorožců klesají.

ZPŮSOB ŽIVOTA-  Dospělý samec nosorožce tuponosého si zabírá a brání území o rozloze až dva a půl kilometru čtverečního. Pouze přibližně jedna třetina dospělých samců je však opravdovými ,,majiteli´´ vlastního území, ostatní samci na něm žijí v podřízeném postavení. Samec si značkuje hranice svého území stříkanci moče. Přiblíží-li se nějaký soupeř, majitel území ho varuje hlasitým zamručením. Rivalové se postaví proti sobě, pomalu sehnou hlavy a často se dokonce navzájem dotýkají svými rohy. Tento rituál se opakuje tak dlouho, dokud vetřelec nezačne vydávat vysoké kvičivé zvuky a nestáhne se pokorně zpátky. Nosorožec tuponosý se pouští do opravdového boje jen výjimečně a vzájemné měření sil se uskutečňuje pomocí rohů. Zvířata na sebe útočí buď bez vzájemného přímého kontaktu, nebo se přitom postrkují rohy. Samice obývají vlastní teritorium, které procházejí sem a tam při hledání potravy a vodního zdroje. I když se tato jejich území většinou překrývají s územím dominantního samce, pohybují se zde všichni zcela volně.

POTRAVA A ZPŮSOB ŽIVOTA-- Nosorožec tuponosý potřebuje stálý přísun vody k pití a také velké množství potravy. Jeho hlavním zdrojem obživy je tráva, kterou spásá svou širokou čtverhrannou tlamou. Nemá žádné řezáky, a když je tráva příliš krátká k pasení, využívá svůj roh k vyhrabávání kořenů. Panuje-li chladné počasí, střídavě se vždy několik hodin pase a několik hodin odpočívá. Při velkých vedrech a suchu během dne odpočívá a živí se převážně brzy zrána a večer. Často se pase částečně i v noci, aby si doplnil potřebný denní objem krmiva. Nosorožec tuponosý potřebuje vodu i k ochlazování. Často a rád se vyvaluje v bahně, až je celá jeho kůže pokryta vrstvou bláta, která ho rovněž ochlazuje a také chrání kůži před parazity. Nosorožci tuponosí musí nejméně každé dva až tři dny dojít k napajedlu. Pokud jsou jejich pastviny vyschlé, uběhnou často až deset kilometrů, aby si doplnili zásoby vody.

DŮLEŽITÉ ZNAKY

Tělesné rozměry:

Délka těla: samci 370-400 cm, samice 340-365 cm

Výška: samci 170-186 cm, samice 160-177 cm

Délka předního rohu: většinou 50-166 cm

Hmotnost: až 2300 kg

Rozmnožování:

Pohlavní dospělost: v 6.-10. roce

Období rozmnožování: celoročně

Délka březosti: 16 měsíců

Počet mláďat: 1

Způsob života:

Chování: samci jsou samotáři, samice žijí společně s mláďaty nebo s jinými samicemi

Potrava: hlavně různé trávy

Hlasové projevy: supění, funění,

Délka života: až 45 let

Příbuzné druhy:

K pěti druhům nosorožců patří ještě nosorožec indický, jávský, sumaterský a dvourohý.

URČUJÍCÍ ZNAKY NOSOROŽCE TUPONOSÉHO

UŠI- Boltce jsou velké a kornoutovité a zvíře jimi může pohybovat, takže zachytí i sebemenší zvuk.

ROHY- Přední roh je podstatně delší a je umístěn nad nosem, druhý, menší, vyrůstá mezi očima.

HLAVA- Masivně stavěná, obličejová část lebky je prodloužená. Na výrazný hrbol vzadu na krku se upínají silné vazy, které nesou hmotnost těžké hlavy.

NOHY- Krátké a zavalité, aby unesly velkou hmotnost těla.

KŮŽE- Velice tlustá, téměř bez srsti, světle šedé barvy.

VÝSKYT- V jižní Africe v Národním parku Hwange, Krugerově, národním parku, Umfolozi a rezervaci Hluhluwe. Severnější poddruh žije v Kongu v Národním parku Garamba.

OCHRANA DRUHU- Početní stavy nosorožce tuponosého na jihu, v chráněných národních parcích a rezervacích, jsou sice malé, ale stálé. Budoucnost severnějšího poddruhu je nejistá vzhledem k neustávajícímu lovu.