Svět.Savců.

Orangutan

 

Řád Čeleď Rod a Druh
Primáti Lidoopovití Pongo pygmaeus

Plachý a samotářský orangutan je po gorile druhým největším druhem primátů. Vyskytuje se pouze na ostrovech Borneo a Sumatra. Jeho početní stavy se bohužel povážlivě snižují.

Orangutan, který je vzdáleně příbuzný člověku, jako jediný ze tří druhů velkých lidoopů - orangutana, šimpanze a gorily - nežije v Africe. Také pouze on jediný je skutečně lesním obyvatelem, neboť obývá husté tropické dešťové pralesy.

ROZMNOŽOVÁNÍ- Orangutani nežijí v pevných svazcích. Dominantní samec si obsazuje poměrně velké území a zde se páří s více samicemi. Samec stráví se samicí několik společných dní, kdy je samice během svého 28 dní dlouhého pohlavního cyklu nejplodnější. K páření dochází během celého roku, porody se nemusí řídit obdobím, kdy je dostatek potravy, protože zde stále průběžně dozrává ovoce. Každý třetí až šestý rok přivádí samice na svět jedno mládě, které roste a dospívá velmi pomalu. Teprve ve třech letech je mladý orangutan částečně schopen se o sebe starat sám. Samice se nikdy nepáří dříve, než jsou mláděti tři roky, takže během svého života mívá zpravidla pouze dvě až tři mláďata.

POTRAVA A ZPŮSOBY OBŽIVY- Převážnou část potravy orangutanů tvoří ovocné plody. Zbytek se stává z listí stromů, stromové kůry, ořechů, občas i hmyzu a ptačích vajec. Když je nabídka ovoce bohatá a dostačující, zůstávají orangutani tak dlouho na místě, dokud vše nesežerou. Někdy je vidět pohromadě více orangutanů na takovémto ovocem obsypaném stromě, ale zřídka mezi nimi přitom dochází k bližším kontaktům. Orangutani jsou, jako mnoho dalších druhů opic, velmi inteligentní. Mají schopnost pamatovat si místa, kde nalezli dostatek ovoce a dovedou i odhadnout pravděpodobnou dobu, kdy bude toto ovoce dozrávat. Podle toho pak putují za potravou i velmi dlouhé úseky lesem, což je pro ně výhodnější, než kdyby se pokoušeli hledat potravu náhodně. Pokud potřebují uhasit žízeň, vyhledávají vhodné dutiny ve stromech, ve kterých se drží voda. Ponoří ruku do vody a olizují si mokré chlupy.

CHOVÁNÍ- Vysoko nad zemí, v korunách pralesních velikánů, pod střechou z větví a listí, tráví orangutan většinu svého života. Na zem se spouštějí příležitostně většinou jen dospělí samci.  Jsou to zvířata s denní aktivitou. Každý večer si samci a samice s mláďaty budují jednoduchá hnízda, v nichž tráví noc. Vyhlédnou si příhodné místo ve vidlici větví vysoko na stromě a tam si z větví a listí vytvoří plošinku se zvláštní obrubou, na které pak ulehnou. I přes velkou tělesnou hmotnost je pro orangutany tento způsob nocování mnohem bezpečnější, než kdyby zůstávali na zemi. Všichni orangutani spí na boku a pažemi si podkládají hlavu. Po ulehnutí se ještě přikrývají dalším listím a větvičkami. S úsvitem opouštějí orangutani svá hnízda a vydávají se na výpravu za potravou. Kolem poledne si dopřávají krátký odpočinek a pak se znovu odeberou shánět potravu. Se soumrakem si pak začínají opět budovat nové hnízdo na noc. Orangutani nejsou zdaleka tak společenští, jako jiné druhy opic, a také nežijí ve velkých skupinách. Dospělí samci se drží převážně v ústraní. Mají velké teritorium, a pokud se v něm setkají s jiným samcem, vyhánějí ho jako vetřelce.

ČLOVĚK A ORANGUTAN- S překotným nárůstem obyvatelstva dochází k neúprosnému  ničení přirozeného prostředí orangutanů, protože jsou káceny velké plochy tropických deštných pralesů, ať již kvůli dřevu, či pro získání nové zemědělské půdy. Toto drancování zasahuje přes veškeré zákazy vlády již i rezervace a národní parky. Dalším nebezpečím pro orangutany byla poptávka po mláďatech. Následkem těchto drastických zásahů do života orangutanů byl obrovský pokles jejich počtu po druhé světové válce. Orangutani se rozmnožují bohužel tak pomalu, že se jejich početní stavy nemohou v dohledné době zvýšit přirozenou cestou.

DŮLEŽITÉ ZNAKY

Tělesné rozměry:

Výška těla: samci 150 cm, samice 115 cm

Hmotnost: samci 60-100 kg, samice 40-50 kg

Rozmnožování:

Pohlavní dospělost: v 8.-10. roce

Doba rozmnožování: během celého roku

Délka březosti: 260-270 dní

Počet mláďat: zpravidla 1, výjimečně dvojčata

Způsob života:

Hlasové projevy: kvičení a kňourání, bručivé volání, temný a hluboký řev

Chování: aktivní ve dne, většinou samotářský

Potrava: ovoce, listí, stromová kůra, občas hmyz a ptačí vejce

Délka života: průměrně 35 let

Příbuzné druhy:

Tento druh má dva poddruhy. Jsou to orangutan bornejský a orangutan sumaterský.

HOUPAJÍ SE Z JEDNÉ VĚTVE NA DRUHOU

Orangutan je poměrně mohutné zvíře, které však umí svou větší hmotnost velmi dobře využít při pohybu v korunách stromů. Pevně se přichytí větve a pak ji rozhoupe tak, až se přiblíží k jinému stromu a uchopí další větev. Tak se pomalu a opatrně pohybuje v horním patře pralesní vegetace a pomáhá si přitom všemi čtyřmi končetinami.

Orangutani mají velmi dlouhé paže a poměrně krátké nohy. Všechny čtyři končetiny jsou hákovitě zakřivené a umožňují jim výborně a bezpečně se udržet ve větvích. Silné paže jim dovolují rychle a obratně vyšplhat do vršku stromů, kde pak již pokračují v přeskakování z větve na větev. Zajímavé je, že orangutani mají, na rozdíl od lidí, chápavý palec i na nohou, který umí otočit tak, že se jím dotknou bříšek ostatních prstů na noze. Takříkajíc mají čtyři ,,ruce´´ ke šplhání. Na pevné zemi se orangutan pohybuje po všech čtyřech, přičemž dolní končetiny otáčí dovnitř a drží je u sebe a ruce pokládá na zem buď celou dlaní nebo zatíná v pěst.

VÝSKYT- Žije pouze na ostrovech Borneo a Sumatra.

OCHRANA DRUHU- I přes zákazy vývozu a dovozu vydané vládami v Honkongu a v Singapuru je orangutan vážně ohrožen. Existují celkem úspěšné záchranné programy, při kterých je orangutan držen a rozmnožován v zajetí a pak znovu vysazován do volné přírody. Pro tato zvířata je však nejdůležitější, aby měla zajištěno klidné a bezpečné přirozené prostředí.