Svět.Savců.

Slon africký

 

Řád Čeleď Rod a Druh
Chobotnatci Slonovití Loxodonta africana

Slon africký je sice největší a nejsilnější, ale také nejdobromyslnější suchozemský savec. Žije v rodinných skupinách.

I když je slon africký zvířetem savan, je dost přizpůsobivý, aby mohl žít v nejrůznějších oblastech jižně od Sahary. Zůstává však vždy jen tam, kde je v blízkosti zdroj pitné vody a ,,koupaliště´´.

ROZMNOŽOVÁNÍ- Poprvé se sloni páří ve stáří asi tak 14 až 15 let. K námluvám patří  gesta náklonnosti mezi samcem a samicí, při nichž si navzájem proplétají choboty. Obvykle rodí jediné mládě, po 18 až 22 měsících je to samička a po 21 až 23 měsících sameček. Slůně bývá 85 centimetrů vysoké a váží asi 110 kilogramů. Při porodu rodičku obklopují jiné samice, aby ji chránily. Po skončení vrhu stojí matka nad mládětem a postrkuje ho chobotem. Mládě saje mateřské mléko po dobu dvou roků, mnohdy i déle. I po narození dalšího sourozence slůně zůstává s rodinou. Samice obvykle rodí každý čtvrtý rok a často kolem sebe mívá naráz dvě nebo tři mláďata ve věku od novorozeněte až po dvanáctileté mládě. Pokud je mládě napadeno, brání je matka velmi energicky.

ZPŮSOB ŽIVOTA- Sloni jsou zvířata, která mají velmi vyvinuté sociální chování a silné rodinné svazky. Jejich vzájemné vztahy jsou tak silné, že své mrtvé ,,pohřbívají´´ pod hromadou větví a listí. Také pro ně truchlí a několik hodin zůstávají na stráži u mrtvého. Samice a mláďata žijí v rodinných tlupách pod vedením dospělé samice, která je spřízněna se všemi členy tlupy. Mladí samci jsou z rodiny vyloučeni, jakmile dospějí a sdružují se pak do samostatných skupin ,,mládenců´´. Dospělí samci žijí sami, k rodinné skupině se připojují, jen když jsou samice v říji. Při chůzi jde slon přibližně stejně rychle jako člověk, když se ale poleká nebo když útočí, dovede běžet až třicetikilometrovou rychlostí. Toto mohutné zvíře i přes velkou váhu našlapuje měkce a pohybuje se téměř bez hluku. Našlapuje jen na špičky prstů, pod kterými má klínovitý polštář z rosolovitého vaziva, které při každém kroku slouží jako tlumič. Přestože skupiny překonávají značné vzdálenosti, nikdy se nevzdalují daleko od vody. Sloni nejenže rádi pijí vodu, ale milují i koupání, a to nejraději každý večer. Takto vzniklé bláto jim slouží jako ochrana před štípajícím hmyzem.

POTRAVA A POTRAVNÍ ZVYKY- Sloni jsou výlučně býložravci. Množství potravy, které denně zkonzumují, dovedou využít pouze na 35 až 40 procent, proto musí denně žrát 15 až 18 hodin, a tudíž nemohou spát déle než 4 hodiny. Velký příjem potravy a její malé využití přímo souvisí s množstvím exkrementů. Slon vyprodukuje 120 až 180 kg trusu a 40 až 60 litrů moče za den. Při svém ,,hodování´´ poničí nejrůznější trávy, listí, drobné větve a plody. Vytrhává je chobotem a podává si je do jícnu. Zuby, kterých mají sloni málo postačují pouze k rozžvýkání potravy. Pokud ztratí všechny zuby, nemůže dále žrát a umírá hlady. To se stává v 70 letech jeho života. Dobou vyhrazenou pro jídlo a pití jsou noci, především pak ranní hodiny a večery.

DOROZUMÍVÁNÍ- Sloni vydávají hluboký, brumlavý hlas, když v buši hledají potravu a navzájem se nevidí. Dříve se toto brumlání vysvětlovalo jako ,,kručení žaludku´´, dnes ale už víme, že jde o kloktání vycházející z nosu a chobotu. Je-li slon spokojený, tiše a tlumeně mručí, když má strach, vydává hluboké prsní zvuky, a když se vyleká, krátce a ostře zatroubí. Při bojových hrách se mladí samci postaví proti sobě ve vzdálenosti pěti až deseti metrů, zvednou hlavy, zamávají chobotem a rozeběhnou se proti sobě až na vzdálenost, dokud na sebe nedosáhnou konci chobotů. Pokud se ani jednomu z nich nepodaří druhého zaltačit dozadu, přestanou se přetlačovat a vrátí se zpět. Postavení silnějšího bývá ve skupině u podřízených zvířat tolerováno, stačí jim pouze zahrozit zatočením chobotu nebo zvířením prachu. V takové chvíli je také slyšet typické sloní troubení.

DŮLEŽITÉ ZNAKY

Velikost těla:

Výška těla v kohoutku: samci až 3 m, samice menší

Hmotnost: samci až 6 t, samice až 4 t

Rozmnožování:

Pohlavní dospělost: 14-15 let

Doba rozmnožování: po celý rok

Doba březosti: 22 měsíců

Počet mláďat: 1

Způsob života:

Chování: žije společensky, v rodinných tlupách

Hlasové projevy: hluboké brumlání je základní formou dorozumívání, silně troubí, když je rozčilen

Potrava: výlučně rostliny - tráva, listy stromů, plody, drobné větve

Délka života: asi 70 let

Příbuzné druhy:

Slon indický ( Elephas indicus), který je poněkud menší než jeho africký příbuzný.

DŮLEŽITÉ ZNAKY SLONA AFRICKÉHO- Uši: Používá je jako vějíř, který slouží k ochlazování těla proudem vzduchu. Chobot: Používá k dýchání, čichání, pití a ,,sprchování´´, ale také k podávání potravy, především větví, které rostou vysoko nad zemí. Nohy: Na spodní straně jsou měkké a vyplněné rosolovitým polštářem, takže se zvíře i přes svoji velkou hmotnost může pohybovat skoro nehlučně. Zuby: Jen čtyři jsou funkční, asi 30 cm dlouhé, každý se nachází v jedné polovině čelisti. Až šestkrát mohou být obnoveny a znovu vyrůst. Kly: Jsou to prodloužené špičáky, které dorůstají po celou dobu života.

VÝSKYT- Na celém území Afriky jižně od Sahary.

OCHRANA DRUHU- Slon africký je řazen mezi druhy ohrožené vyhubením. Jeho lov je zakázán, ale pytláci ho pro slonovinu loví stále. Jen v Keni klesl jeho stav ze 150 000 na 30 000 kusů. Ochránci přírody jsou proti pytlákům často bezmocní.